Tolerance nebo lhostejnost vůči islámu?

S odvoláním na toleranci, která je důležitou hodnotou naší společnosti, vyslovují mnozí podporu zřízení islámského střediska v Hradci Králové. Jsou minimálně dva důvody, proč takový přístup odmítnout.

Naše hodnoty včetně tolerance je korektní uplatňovat pouze vůči těm, kdo tyto naše hodnoty rovněž respektují. V mnoha islámských zemích je naprosto nemyslitelné, aby se křesťané jakkoliv projevovali, přestup na jinou víru se trestá smrtí a vstup Žida na jejich území se rovná sebevraždě. V západoevropských zemích se radikalizují islámské skupiny, které jsou tvořeny potomky někdejších ekonomických přistěhovalců a které si začaly uvědomovat svoji početní sílu a objevily islám jako ideologii vhodnou k dosažení politických cílů. Netají se tím, že populačním růstem hodlají ovládnout Evropu čistě jejími demokratickými prostředky a zavést tak islámské zákony.

Soukromě se může každý modlit, jak chce. Výstavba islámského centra, mešity apod. je veřejná záležitost. Až toto bude možné na islámské straně v islámské zemi, pak je možné stavět budovy pro veřejnou prezentaci islámu i v srdci Evropy.

Nejde o náboženskou toleranci, ale o problém neslučitelnosti  dvou různých civilizací.  

Vyšli jsme z židovsko-křesťanských hodnot a dospěli k svobodné demokratické společnosti, úspěšnému sociálně hospodářskému systému a v neposlední řadě k rovnoprávnosti muže a ženy v oblasti občanské (volební právo), ekonomické i v rodinném životě.

Tam, kde společnost vychází z islámu, došla k islámskému státu, kde není možný jiný názor náboženský ani ateistický, žena je v bezprávním postavení, stále ohrožena na životě. Militantnost k jinému názoru se projevila v nesčetném množství teroristických útoků, včetně "dvojčat."

Dnešní Evropan si těžko představuje mentalitu tohoto pro nás exotického světa, kde je normou, že zabití „neznaboha“ je nejvýše oceňovaný čin (viz nedávno veřejně projevovaná radost Palestinců nad zákeřným zavražděním čtyř izraelských civilistů včetně těhotné ženy). S naší tolerancí jsme však vůči takovému životnímu postoji naprosto bezbranní. Tolerance nemůže být bezbřehá, jsou hranice, které není možno nebránit. A historie nedávná nás o tom poučila drasticky.

Žijeme na šťastném místě a ve šťastné době a naší odpovědností je tento stav zachovat i pro naše děti. Toho lze dosáhnout péčí o zachování našich civilizačních hodnot. Jistě k nim patří i tolerance, ale nesmíme ji zaměňovat za lhostejnost k vlastní identitě.

Vladimír Derner / www.derner.cz