Zdravotnictví se musí odstátnit jako celek.

Zrušit MZ a na něj napojené úřady, zrušit zdravotní daň stát musí přestat platit za "státní" pojištěnce.

Privatizace nemocnic nic neřeší.

A stejně tak je třeba vnést svěží vítr byznysu do školství a důchodového zabezpečení, že?

Jak vypadá privatizace toho, co stát neměl pouštět z ruky, vidíme na hospodaření s vodou.

V Praze už platíme za kubík 95 x víc než v roce 1990 a stejně jako obyvatelé Paříže (při 40-%ních příjmech obyvatel Prahy) a další zvýšení ceny je na cestě. Kdyby stejným tempem rostla průměrná mzda, činila by 311 tis./měs. Je tedy voda drahá absolutně i relativně.

Když občané Berlína cestou petice donutili město, aby si hospodaření s vodou odkoupilo zpět, klesla cena vody obratem o 15%.

Stát má z pohledu občanů jednu obrovskou výhodu - nemusí soukromým vlastníkům tvořit zisk.

Reformy zdravotnictví se neprovádějí proto, aby se zlepšil stav zdravotní péče. Reforma důchodového systému nemá za cíl zajistit seniorům klidné stáří, stejně jako reforma školství nemá za cíl zvýšit vzdělanost národa. To by musely vypadat úplně jinak.

Jestliže má část vlivných a bohatých profitovat ze snížení daní, zastropování pojistného a z významných částek, jež každoročně mizí v černé díře korupce, potřebuje tyto peníze nechat pracovat.

Výhodnou, neboť přímo státem garantovanou oblastí zhodnocení soukromých zdrojů je privatizace až dosud veřejných systémů či jejich částí. Privatizované pojistné systémy (penzijní, zdravotní, školský aj.) budou inkasovat pojistné především od středních vrstev.

Výsledkem bude mj., že velká část toho, čeho se nyní lze zmocnit korupcí, bude napříště odevzdávána vlivným skupinám zcela legálně.

Nižší vrstvy na pojištění nebudou mít a bohatí nebudou mít důvod vstupovat do pojistných systémů jako klienti.